ProtimluvFest 2025

Diána Marosz (Budapešť) prožila 18 let života na severu Slovenska, dnes působí v Maďarsku jako učitelka hudební výchovy a slovenštiny. Živí se jako překladatelka, spisovatelka a hudebnice. Ze slovenštiny přeložila do maďarštiny například dílo historika Romana Holce Trianon – triumf a katastrofa (2020). Jako blogerka se věnuje slovensko-maďarským souvislostem. Debutovala pohádkovou knihou Benőke a Hanga, dvojjazyční súrodenci (2021). Na podzim jí vyjde povídková kniha Odkiaľ cesta ďalej nevedie.

Marta Pató (*1972, Hradec Králové) vystudovala bohemistiku a hungaristiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Doktorské studium absolvovala na Ústavu slavistiky FF MU v Brně. Její oborovou specializací je česká literatura ve středoevropském kontextu, teorie a praxe překladu. Od roku 1998 překládá z maďarštiny. Knižně vyšly v Protimluvu v jejím překladu romány Devátý (Ferenc Barnás) a Třetí most (László Szilasi), za jehož překlad získala Magnésii literu. Působí na katedře slavistiky Univerzity Pardubice.

Adam Miklasz (*1981, Krakov) je polský prozaik, publicista, fejetonista a scenárista. Studoval bohemistiku na Jagellonské univerzitě, fascinuje ho střední a východní Evropa a Balkán, s oblibou se toulá po městech a rád hraje i sleduje fotbal. Pochází z Krakova, duchovně je spjat s Podkarpatím a už roky žije v Těšíně, kde je mu dobře. Vydal knihy Polska szkoła boksu (2009), Ostatni mecz (2012) a Wszyscy jesteśmy foliarzami! (2021). 

Jiří Novák (*1984) je hungarista, balkanista, polonofil, cinefil, redaktor a nakladatel. Překládá z maďarštiny, polštiny a srbštiny. Příležitostně přispívá do časopisů A2, Souvislosti či iliteratura.cz. Působí v nakladatelství ArtMap.

Roland Orcsik (*1975, Becse) žije od roku 1992 v Maďarsku. Působí na Segedínské univerzitě na ústavu slavistiky. Je jedním z editorů literárního měsíčníku Tiszatáj. Píše poezii, prózu, literární kritiky a překládá do maďarštiny z postjugoslávských jazyků. Zabývá se vztahy a kontakty mezi Maďarskem a zeměmi bývalé Jugoslávie. První román Phantomcommando mu vyšel v roce 2016. Jeho díla se překládají do arabštiny, češtiny, angličtiny, francouzštiny, chorvatštiny, řečtiny, němčiny, rumunštiny, slovenštiny, slovinštiny, španělštiny a srbštiny.

Překladatel, tlumočník, redaktor, publicista. Na Filozofické fakultě UK v Praze a na budapešťské univerzitě ELTE vystudoval obor Maďarský jazyk a literatura. Po ukončení studií v roce 1980 se usadil v Maďarsku a pracoval jako novinář v psaném tisku a více než deset let v zahraničním vysílání Maďarského rozhlasu. Paralelně s tím však působil i jako překladatel a tlumočník. Od počátku devadesátých let je na volné noze. Za českou verzi románu Harmonia caelestis od Pétera Esterházyho získal v roce 2014 ocenění v soutěži Magnesia Litera a Cenu Josefa Jungmanna za nejlepší literární překlad. Pro Protimluv překládá především básnické tituly, česky uvedl dílo básníků Gábora G. Gyukicse či Matyáse Sirokaiho. Bydlí v Budapešti.

Ivana Gibová /*1985/ vystudovala slovenský jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Prešovské univerzity. Debutovala sbírkou povídek Usadenina (2013), po níž následovaly prozaické knihy Bordeline (2014) a Barbora, boch & katarzia (2016, v roce 2018 česky). Za posledně jmenovanou prózu byla v roce 2017 nominována na cenu Anasoft litera. Nominaci na tuto cenu získala také s knihou Eklektik Bastard v roce 2021 a v roce 2023 rovněž s prózou Babička©, která následně Anasoft literu vyhrála. Za tentýž titul získala autorka také Cenu Nadácie Tatra banky za umění 2024. Je rovněž laureátkou Ceny René.

Vystudoval český jazyk a historii na univerzitě v Brně, poté působil v brněnské pobočce Ústavu pro českou literaturu AV ČR. Pracoval jako literární redaktor v televizi a rozhlase. V letech 2002–2004 byl lektorem na Univerzitě Erfurt v Německu. Od roku 2004 pracuje na Fakultě multimediálních komunikací UTB ve Zlíně, od r. 2011 na Slezské univerzitě v Opavě, kde je aktuálně zástupcem vedoucí Ústavu filmové, televizní a rozhlasové tvorby. Zde vyučuje estetiku, vizuální studia a kulturní průmysly, vede Ateliér kulturního managementu. Ze slovenštiny do češtiny přeložil více než 50 knižních titulů, mj. básnickou antologii Rytíři textových polí věnovanou slovenské poezii po r. 1989, antologii básnické skupiny Osamělí běžci (Ostrava 2017), prózu Loli paradička (2021) Víti Staviarského a dále mj. knihy Petra Pišťaneka, Pavla Vilikovského, Dušana Dušeka nebo Daniely Kapitáňové.

Miklós Forgács (*1973) je slovensky a maďarsky píšící dramatik, dramaturg a režisér. Na VŠMU v Bratislavě vystudoval režii. Hru Krajina nepokosených lúk, kterou napsal pod pseudonymem Mikuláš Hoblina Šahanský, uvedlo Divadlo Pôtoň a následně adaptoval Slovenský rozhlas. V současnosti působí jako dramaturg v Divadle Thália v Košicích. Mimo to překládá do maďarštiny i divadelní hry současných slovenských a českých autorů. Za textovou předlohu inscenace Lilith Městského Divadla v Žilině v režii Eduarda Kudláče získal cenu Dosky 2024 za mimořádný počin v činoherním divadle. V maďarštině mu vyšly i dvě básnické sbírky.

Marta Pató (*1972, Hradec Králové) vystudovala bohemistiku a hungaristiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Doktorské studium absolvovala na Ústavu slavistiky FF MU v Brně. Její oborovou specializací je česká literatura ve středoevropském kontextu, teorie a praxe překladu. Od roku 1998 překládá z maďarštiny. Knižně vyšly v Protimluvu v jejím překladu romány Devátý (Ferenc Barnás) a Třetí most (László Szilasi), za jehož překlad získala Magnésii literu. Působí na katedře slavistiky Univerzity Pardubice.

Ondřej Cikán (*1985, Praha) žije od roku 1991 ve Vídni. Vystudoval latinu a starořečtinu, pracuje jako německy i česky píšící autor, překladatel, režisér a ředitel nakladatelství Kétos, zaměřeného na překlady českých poetických klasiků do němčiny. V roce 2023 obdržel Rakouskou státní cenu za literární překlad. Přeložil např. Máj Karla Hynka Máchy či Krvavý román Josefa Váchala. Cikánův román Menandros & Thaïs byl zfilmován v česko-rakouské koprodukci. Vedle své literární činnosti vyučuje na gymnáziu latinu a skládá hudbu. V roce 2026 vyjde Cikánova sbírka Nová časomíra. 

Ondřej Hložek (*1986, Opava) je básník, literární kritik a pořadatel kulturních akcí se zaměřením na literaturu. Vystudoval obor Česká literatura na Slezské univerzitě v Opavě. Pracoval na různých pozicích. Od roku 2022 je asistentem pedagoga na základní škole. Vydal řadu knih, naposledy sbírku básní Schieferfelder (nakl. Milan Hodek, 2024) a novelu Asi jsme cestou něco ztratili (nakladatelství Petr Štengl, 2022). Pořádá na Opavsku kulturní akce se zaměřením na literaturu (v současnosti Beatová čtení v Herrengasse, dříve Básnické hlasy, Literární Myslivna, Open Air Happening Vikštejn aj.). Je členem Asociace spisovatelů.

Česká germanistka a překladatelka Ingeborg Fialová-Fürstová (*1961) emigrovala v roce 1987 do Spolkové republiky Německo a začala pracovat na univerzitě v Saarbrückenu, kde pracovala zejména v centru pro výzkum díla Roberta Musila. S nakladatelstvím Protimluv spolupracovala již na dvou publikacích. Tou první byla preromantická kniha Fantasmagoriana, která stála u zrodu Frankensteina (Gespensterbuch, 1811, česky 2021). Věnuje se především expresionismu, pražské a moravské německy psané literatuře a německému romantismu. Po sametové revoluci se v roce 1992 vrátila zpět na Univerzitu Palackého, kde byla v roce 2003 jmenována profesorkou (2003). V roce 1997 spolu s Lucy Topoľskou a Ludvíkem Václavkem na FF UP založila Arbeitsstelle für deutschmährische Literatur. V roce 2004 založila Katedru judaistických studií. V letech 1997–2011 vedla Katedru germanistiky. Mezi řadou děl, které přeložila do češtiny, se nejnověji nachází nejen Ewersovo Nalezené ptáče – Fundvogel (2023) vydaný v Protimluvu, ale také magický román moravského a rakouského spisovatele Franze Spundy Bafomet. Ingeborg Fialová často kritizuje klesající znalost němčiny a klesající zájem studentů o tento jazyk. Němčinu považuje za důležitou pro pochopení dějin a kultury českých zemí.

Martin Jiroušek (*1972) absolvoval Teorii a dějiny dramatických umění na UP v Olomouci. Spolupracoval s filmovými festivaly  i kulturními instituty. Přednášel na univerzitách v Brně, Olomouci, Opavě a Ostravě. Píše články pro MF Dnes, provozuje antikvariát a přednáší o vztahu filmu a literatury. Pod hlavičkou Protimluvu připravil publikaci o hororu v českých zemích Černý bod (2015), jako editor inicioval antologii Fialoví ďábli (2020) a je autorem konceptu knihy německých strašidelných pověstí z 19. století Fantasmagoriana (2021). Dále k vydání připravil Ďáblovy knihy (2022) a podepsal se pod koncept knihy Nalezené ptáče Fundvogel (Protimluv, 2023).

Karolina Pospiszil je literární vědkyně, působí na Slezské univerzitě v Katovicích (Polsko). Zabývá se transkulturní a pohraniční literaturou, zejména současnou literaturou Horního Slezska. Realizuje grant Polského národního centra pro výzkum zaměřený na slezské literární pole s názvem Community-creating Power of Text. Upper Silesian Literature 1989–2023. Příležitostně překládá z češtiny knihy spojené se Slezskem – například od Evy Tvrdé, Anny Malchárkové či Kamily Hladké. V roce 2024 byla členkou Rady slezského jazyka.

Petr Hrtánek působí jako vyučující na katedře české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Badatelsky se dlouhodobě zabývá novější českou prózou a problematikou literárních žánrů. Narodil se v Karviné-Ráji, tedy zhruba dva kilometry od státní hranice, což jako by osudově předznamenalo jeho celoživotní sklon překračovat – byť ne vždy úspěšně a ne vždy legálně – meze všeho druhu.